K Vám

 

Mobilní hospic sv. Jana

 

Charitní ošetřovatelská služba 

Charitní pečovatelská služba

cHRÁNĚNÉ BYDLENÍ sv. Luisy

pro osoby

s demencí 

Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa

Edukační centrum

Nové webové stránky:

www.vzdelavani.rajhrad.charita.cz

Vata Židlochovice

Centrum pro děti

a mládež

 

relaxujte...

Sociálně -

 

rehabilitační

 

centrum

 

Kavárna Slunečnice

Sv.  Luisa  de  Marillac

Narodila se 12. srpna 1591 v panství Ferrières v blízkosti Paříže. Její otec, pan Luis de Marillac, pocházel ze starého šlechtického rodu, její matka je neznámá. Luisa byla nemanželským dítětem. Otec Luisu sice miloval, ale na výchovu ji dal do kláštera. Luisa nikdy nezažila bezpečí rodinného života. Dostalo se jí vynikající výchovy a vzdělání. Byla inteligentní a umělecky nadaná, ale také přecitlivělá, slabého zdraví a skrupulózní. Už v mládí se v ní probudilo přání zasvětit svůj život Bohu jako řeholní sestra. Její slabé zdraví bylo překážkou vstupu do přísného kontemplativního kláštera. Jiná možnost spočívala ve sňatku, který uzavřela s Antoniem Le Gras, sekretářem královny. Měla jednoho syna Michaela. Manželství netrvalo dlouho. Její manžel v roce 1625 zemřel.

Dva roky před tím se Luisa poprvé setkala s Vincencem. Po počátečním oboustranném váhání převzal Vincenc její duchovní vedení. Pomohl jí v prvních těžkých letech jejího vdovství, usměrnil ji v zaopatření a vzdělání jejího syna, povzbuzoval ji v pomoci chudým a vedl pozvolna z duševní úzkoprsosti skrupulí a strachu k důvěře a lásce k Bohu.

V roce 1629 ji poprvé poprosil, aby ho podpořila ve vedení a řízení charitního spolku. Toto první oficiální zapojení Luisy do charitní činnosti pana Vincence znamená počátek vzájemně se doplňujícího společného působení, které umožnilo vytvoření velkého charitního díla. Vincenc si uvědomil, že chudým mohou účinně pomoci hlavně chudobní. Luisina zásluha spočívala ve formaci společenství milosrdných sester, které Vincenc označil jako služebnice chudých. Dennodenně uskutečňovanou lásku k chudým konečně sestry vyjadřují složením slibů čistoty, chudoby a poslušnosti. Luisa neúnavně dbala na to, aby nepodlehly pokušení stát se klauzurovanými sestrami nebo aby nezůstaly zcela ve světě.

Luisa díky svému vzdělání v teologii a klasických řečech byla schopna dávat dámám pařížské společnosti exercicie. Kromě toho sepsala malý katechismus a sestavila vyučovací osnovy pro chudé děti. Pro mnohé sestry se stala první učitelkou čtení a psaní. Díky organizátorské schopnosti a moudrosti, s níž Luisa vychovávala a dosazovala sestry, mohla být mnohá díla pana Vincence uvedena do chodu – reformy ve špitálech, vzdělání v péči o nemocné, péče o nalezené děti, galejníky, vojáky ve válce, vyhladovělé ženy a děti ve válkou postižených francouzských provinciích. Vincenc se s ní radil a ponechával jí svobodu v tom, co se týkalo formace mladého společenství.

Převzato : www.pastorace.cz, www.vincentky.cz