K Vám

 

Mobilní hospic sv. Jana

 

Charitní ošetřovatelská služba 

Charitní pečovatelská služba

cHRÁNĚNÉ BYDLENÍ sv. Luisy

pro osoby

s demencí 

Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa

Edukační centrum

Nové webové stránky:

www.vzdelavani.rajhrad.charita.cz

Vata Židlochovice

Centrum pro děti

a mládež

 

relaxujte...

Sociálně -

 

rehabilitační

 

centrum

 

Kavárna Slunečnice

Příběh rajhradské dobrovolnice vyhrál

Příběh rajhradské dobrovolnice vyhrál

Dobrovolnictví je hlavně o dobrém pocitu z toho, že něco děláte od srdce, bez nároku na odměnu. Diecézní charita Brno se letos rozhodla odměnit ty, kteří investují svůj čas do charitních služeb. Podmínkou bylo napsat svůj příběh a motivaci, za což získala první místo právě naše dobrovolnice Jana. Přečtěte si i vy její příběh!

Moc gratulujeme a taky děkujeme za všechnu pomoc a energii, kterou Jana přináší do našich zařízení.

Příběh dobrovolnice

Je konec července 2016, jsem v malebném obchůdku na ul. Pekařská v Brně. Jsem na brigádě, nemám zaměstnání, jen hodně práce. Jako pečující o osobu blízkou se cítím vyloučená, většina lidí to bere jako něco divného, že už nespíte 4 hodiny denně, nechodíte na 12 hodin do práce a zároveň se nestaráte o tatínka. Jak to, že Jana najednou už nemůže, jejda, ona je unavená? Když jsem nemocná, nemám na nic nárok, tak jsem raději zdravá:) Jenže já už také nejsem žádná „ranní rosa“ a občas se tělo ozve, ale to je jiný příběh.

Svítí slunce, ulicí Pekařskou projíždějí cinkající „šaliny“, nervózní řidiči aut, cyklisté, procházejí chodci, často pacienti nemocnice u sv. Anny, nebo jiných zdravotnických zařízení v okolí.

Pravidelně přicházejí ženy, které chtějí krásu, pokochat se, vyzkoušet si něco hezkého na sebe, udělat si jen tak radost koupí dárku, zapomenout odkud nebo kam jdou pro své ortely. Jsou všechny krásné, inspirativní a hlavně má každá svůj, opravdu svůj příběh.

Najednou vejde drobná žena s andělským úsměvem a přeje si vyzkoušet jeden kousek z výlohy, krásnou pastelově zbarvenou košili příjemného materiálu. Povídáme si o všem možném, zkoušíme, je nám dobře. Loučíme se s tím, že si nákup promyslí, poradí se s manželem a přijde nebo zavolá. Následující den volá, že rezervaci ruší, další den volá, že rezervace platí, nasmály jsme se obě v telefonu, že jsme správné ženy, nevíme, co chceme a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme.

Ve středu 3.8.2016, přišel manžel mojí milé zákaznice, příjemně jsme si povídali a povídali jsme si o všem možném, o jeho práci, cestách, zajímavých lidech, životě, přišla řeč na nemoci, stáří, povídali jsme si o tom, že pečuji o tatínka, že chodím jako dobrovolnice do hospice, že sice nechodím už tak často, protože nemám z čeho žít a musím někde vydělávat peníze, ale že je mi tam dobře, protože jsou tam skvělí lidé. A mluvíme a mluvíme a mluvíme, když se dozvím, že je to uznávaný loutkoherec, milující svou práci, své hraní, zářící pohodou, mám nápad. Zeptala jsem se, zda by mohl vystoupit pro klienty hospice Rajhrad (Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa) a Chráněného bydlení sv. Luisy. Já na ně všechny totiž často myslím, i když tam fyzicky docházím už velmi málo.

Řekl ano, ještě jsme se domluvili, že nejdříve zjistím u koordinátorky dobrovolníků hospice Márii a u aktivizační pracovnice Chráněného bydlení, zda bude o takové vystoupení zájem.

Při odchodu mi dal knihu, poslala mi ji jeho žena paní Jana Borková. Kniha se jmenuje Pouť za lipovou Thálií – Josef Borek. Poděkovala jsem a stála jako opařená, tušila jsem, že ten pán bude asi moc šikovný pán. Po chvilce přemýšlení jsem vyběhla z obchodu a utíkala za ním, naštěstí šel na nejbližší zastávku, zapomněla jsem i zamknout obchůdek. Poprosila jsem ho o podpis do knihy, napsal mi tam i věnování. Víte, jak mi bylo, moje první, osobní věnování do knihy. Byla jsem šťastná jak malé dítě. Knihu jsem přečetla následující sobotu, seděla jsem na zahradě, svítilo sluníčko a já hltala každé slovo z jeho knihy. Je o jeho životě, dětství, rodičích, práci, láskách, rodině, cestování, úspěších. To je životní příběh, tolik lásky a pokory.

Zpět k navrhovanému vystoupení. Co myslíte? Byl zájem. Byla jsem ve svém živlu, telefonovat, zjišťovat, domlouvat, spojovat lidi, aby se mohli setkat, něco si předat, sdílet radost, to přece dává smysl, ne?

Následující dny a týdny proběhlo několik telefonátů. Vyjednávání termínu, aby vyhovoval klientům, zaměstnancům a samozřejmě panu Borkovi, já za sebe byla rozhodnuta, že se prostě přizpůsobím, protože to udělat chci. Panu Borkovi jsem nabídla odvoz na „místu činu“ a zpět domů.

Pan Borek vystupuje 3x týdně na Karlově mostě, takže padá úterý, čtvrtek a sobota. Termín jsem domlouvala s vedoucí Chráněného bydlení sv. Luisy pro lidi s demencí.

Vybrali jsme středu 12.10.2016, některým klientům vyhovují dopolední hodiny, některým odpolední, konečný verdikt středa 12.10.2016 v 15.00. Vytvořila jsem letáček. Všichni se moc těší a  klienti chráněného bydlení si připravili svůj letáček. Vau, je to paráda.

Den „D“ nastal. Byla jsem nervózní, zda vše klapne, bude připraveno, tak, jak jsme se domluvili.

Všichni byli milí, přivítání v Chráněném bydlení, bylo skvělé, paní Alena provedla pana Borka budovou, ukázala mu, jak klienti žijí, co vše mají k dispozici, jak tráví čas, čemu se věnují. Líbilo se mu to.

Vystoupení se odehrávalo v krásné společenské místnosti, kam přicházejí jak klienti domácí, tak pečovatelé, dobrovolníci a zaměstnanci s klienty hospice. Můžeme začít. Pan Borek upřesní, že se nejedná o klasický příběh loutkové divadlo, ale o hudební vystoupení s jeho mistry ve hře na kytaru a klavír. Pouští hudbu a mistři hrají díky jeho umění skvělé klasické, světové skladby, na závěr si všichni zazpíváme Škoda lásky, vidím slzy dojetí. Klienti, hlavně klienty hovoří s panem Borkem, všichni se usmívají a září novým zážitkem. Vedoucí Chráněného bydlení i ostatní děkují panu Borkovi a předávají drobné dárky, které sami klienti vytvořili, má radost, všichni mají radost.

Když vezu pana Borka domů, říká, že to pro něj byl silnější zážitek a milé setkání, snad srdečnější než na světových turné, a že jich po celém světě absolvoval spoustu. S Majou a její sestrou jsme zašly na kávu, to byl tak nádherný den, den dobrovolnice.

Je tak krásné dávat a zároveň dostávat.

Jana

Loutkař v akci