K VÁM

Mobilní hospic sv. Jana

cHRÁNĚNÉ BYDLENÍ sv. Luisy

pro osoby

s demencí 

Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa

Edukační centrum

Nové webové stránky:

www.vzdelavani.rajhrad.charita.cz

Vata Židlochovice

Centrum pro děti

a mládež

 

relaxujte...

Sociálně -

 

rehabilitační

 

centrum

 

Kavárna Slunečnice

„Nemyslela jsem na svoje problémy, a to mi v mnoha věcech pomohlo,“ říká o pomoci jiným dobrovolnice

„Nemyslela jsem na svoje problémy, a to mi v mnoha věcech pomohlo,“ říká o pomoci jiným dobrovolnice

Janin příběh je jako z filmu. Hledala sebe a našla se v pomoci jiným. Tvrdí, že čím víc člověk dá, tím víc se mu vrátí. Možná i to je důvod, proč dělá dobrovolnici v rajhradské charitě již 6 let.

Prý jste chtěla dělat něco smysluplného. Je dobrovolnictví skutečně smysluplné?

(smích) Vlastně to předčilo očekávání. Pracuji hlavně s hospicovými pacienty a spolu s těmi zážitky a zkušenostmi člověk roste. Je to osobnostní růst, dalo by se říct, že i přehodnocení života. 

Jaká je cesta k takovému poznatku?

V hospici se člověk často setká s utrpením. Konec života je v naší společností stále tak trochu tabu. V hospici jste s tímto vším v přímém kontaktu (zde se již tomuto tématu nevyhnete) a máte příležitost uvědomit si mnoho věcí a přehodnotit je.

V rajhradském hospici není nikdo sám, pokud si to nepřeje. Dobrovolníci si s pacienty třeba povídají, chodí na procházky, jindy zas postačí i klidná přítomnost u lůžka.Co vás přivedlo do rajhradské charity?

Byla jsem hodně nemocná. Když jsem se pak začala uzdravovat, řekla jsem si, že se nevrátím do standardního režimu. Měla jsem potřebu někomu pomoct a rozhodla jsem se dělat společnost těm, kteří jsou v poslední fázi života.

Mikuláš v hospici není smutný, právě naopak. Rozdává se radost a potěšení na každé lůžko, a to i díky Janě.

Jaké byly začátky?

Šla jsem sem s tím, že chci pomoct. Možností je hodně, já měla zájem o kontakt s pacienty. Povídat si, číst knížky, projít se v hospicovém parku nebo s nimi strávit čas u tvoření. Máme tady možnost arteterapie, ta dokáže prolomit vlny. Jistou dobu jsem se věnovala pouze doprovázení umírajících, teď už pomáhám i tam, kde je zrovna potřeba, například v kapli nebo při Tříkrálové sbírce.

Takže by se dalo říct, že se dobrovolníci sami vyvíjí?

Já si myslím, že ano. Dobrovolnictví znamená, že člověk chce odevzdat kus sebe a už jen to přináší vývoj.

 

Dělat dobrovolníka v hospici… to zní poněkud náročně. Co si pod tím máme představit?

V hospici je bytí úplně přirozené. Člověk se prostě nezačne litovat, nemyslela jsem na svoje problémy a to mi v mnoha věcech pomohlo. S každým pacientem je to úplně jiné. S každým máme hezký vztah, ale je to pokaždé osobité. Někteří si dokonce vysloveně přejí, abych je doprovázela v posledních minutách života.

Dá se takový moment vůbec přiblížit někomu, kdo to nezažil?

Občas je tam strach. Někdy to chce otevřít téma ohledně života a jeho konce. Jindy zas stačí přítomnost, být tam v tom momentu. Jako dobrovolník neznám pacientovu diagnózu nebo jeho rodinné zázemí. Jsem tam pouze pro toho člověka a plním to, co si momentálně přeje.

Vzpomínáte si na nějaký silný moment vašeho působení jako dobrovolnice? 

Andělská pomoc v rámci Mikuláše v chráněném bydlení sv. Luisy.

Byl to zlom, kdy jsem 3 měsíce doprovázela svého druhého umírajícího pacienta a viděla jsem utrpení, kterým prochází. Díky této situaci jsem zjistila, že nemůžu být zacyklená ve svém původním myšlení. Kdybych začala brečet, nikomu nepomůžu. Byla to zvláštní situace. Pláč nepřišel, ale zato hluboký klid ano.

Má pomoc jiným i nějaké nevýhody?

Je nutno říct, že je tenká hranice mezi řešením osobních problémů a nezištné pomoci. Zde v Rajhradě máme naštěstí kvalitní péči o pacienty a dobrovolníky, hlídá se, aby veškeré aktivity vyhovovaly všem stranám. Je to individuální, každý jsme jiný. Jak pacient, tak dobrovolník. 

Pomáháte ještě někde jinde?

Jsem zvyklá jezdit do zahraničí, kde pracuji s dětmi a opuštěnými zvířaty. V Indii s dětmi tibetských uprchlíků, na Bali pečuji o postižené děti a také o pejsky. Byla to však náhoda, původně jsem tam vyjela jako dobrovolník učit angličtinu, časem se to „zvrtlo“ do této podoby.

Máte vůbec čas na sebe?

Určitě! Potvrdilo se mi, že to, co dáte, to se vrátí.

Co byste řekla lidem, kteří přemýšlejí o dobrovolnictví?

Čím dřív, tím líp! (smích) Každý by mohl něco udělat pro sebe, pro okolí. V tom, co mu jde, v čem je dobrý.

JANA (40) zajíždí do Rajhradu podle svých časových možností, většinouDobrovolnice Jana s pacientem na arteterapii 2 až 3 krát týdně. V Oblastní charitě Rajhrad se zaměřuje na hospicové pacienty, se kterými tráví čas různými aktivitami – od rozhovoru přes procházky parkem a tvoření až po doprovázení v posledních chvílích života.

Chtěli byste pomoct i Vy? Realizovat se v tom, co Vám jde? Možností, jak pomoct naši organizaci, je mnoho.

Stát se dobrovolníkem je jednoduché, stačí navštívit naše stránky nebo kontaktujte koordinátorku dobrovolníků mailem maria.durkacova@rajhrad.charita.cz nebo telefonicky na 736 529 319.