1. října 2026 Aktuálně

5 mýtů o hospici, kterým stále věříme

5 mýtů o hospici, kterým stále věříme. A proč je čas je opustit.

Každý z nás někdy slyšel větu: „Do hospice bych nikdy nešel.“ Nebo: „Hospic je místo, kam se chodí jen umřít.“

Vznikají ze strachu, neznalosti nebo z toho, že se o závěru života stále bojíme mluvit. Pojďme se podívat na pět mýtů, které slýcháme nejčastěji.

Mýtus č. 1
Hospic je místo, kam se chodí jen zemřít.
To je asi nejrozšířenější představa. A nelze nesouhlasit s tím, že hospic pečuje o pacienty v závěru jejich života. Cílem je, aby člověk netrpěl bolestí, nebyl sám a svou poslední část života prožil co nejdůstojněji. Hospic není o smrti. Je o kvalitě života až do jeho poslední chvíle.

Mýtus č. 2
V hospici už pro člověka nejde nic udělat.
Právě naopak. I přesto, že už není možné nemoc vyléčit, stále je možné udělat spoustu věcí. Zmírnit bolest. Ulevit od dušnosti. Jít na procházku. Splnit poslední přání. Být na blízku. Přečíst si oblíbenou knihu. Pomáhat rodině. Někdy právě tyto zdánlivé maličkosti znamenají úplně nejvíc.

Mýtus č. 3
Hospic znamená vzdát se.
Ale ve skutečností není hospic rezignací. Je změnou cíle. Doposud bylo hlavním cílem léčba nemoci, nyní se hlavním cílem stává co nejlepší kvalita života. 

Mýtus č. 4
Rodina už se do péče nezapojuje.
Hospic rodinu nenahrazuje ani neodsouvá. Naopak. Zapojuje se podle toho, jak může a chce. Rodinní příslušníci mohou být u svého blízkého, a to i přes noc. Výhodou lůžkové hospicové péče je, že si mohou odpočinout a mají v personálu oporu, když ji potřebují.

Mýtus č. 5
V hospici je jen smutek.
Smutek je samozřejmě součástí. Ale není to jediná emoce. Je zde radost, vzpomínání i smích. Povídání s rodinou a dobrovolníky, návštěva kavárny, procházky v parku. Oslavy narozenin nebo jen obyčejné ticho. Hospic nám často připomíná, co je v životě důležité.

Možná se smrti bojíme právě proto, že se o ní málo mluví. Hospic není symbolem konce. Je symbolem důstojnosti a lidské blízkosti.

Více o lůžkovém hospici zde