23. července 2026 Aktuálně

Není třeba být výjimečný. Stačí přijít s otevřeným srdcem

Rozhovor s Hankou, dobrovolnicí Oblastní charity Rajhrad, nejen o dobrovolnictví, ale také o přítomnosti, lidské blízkosti a radosti z pomoci.

Dobrovolníci jsou nepostradatelnou součástí našeho charitního týmu. Věnují nám svůj čas, zkušenosti i energii a díky nim můžeme být nablízku ještě většímu počtu lidí. Dobrovolnictví není jen pocitem naplnění z dobře odvedené práce. Je také příležitostí poznat nové lidi, být součástí něčeho, co má smysl, a získat nové zkušenosti. A právě o tom, jaké je být součástí dobrovolnického týmu, si budeme povídat s Hankou.

• Kdybyste měla dobrovolnictví popsat jedním slovem, jaké by to bylo?
  Blízkost. Být nablízku člověku v okamžicích, kdy to nejvíce potřebuje, je pro mě podstata dobrovolnictví. Čím déle jsem v hospici, tím více si uvědomuji, že není až tolik důležité, co uděláme, ale to, že jsme tady a teď – nabízíme sebe.
• Jak dlouho se věnujete dobrovolnictví v Oblastní charitě Rajhrad? Jak jste se k dobrovolnictví vůbec dostala? Co vás motivovalo?
  V hospici jsem dobrovolníkem třetím rokem. Pomáhat druhým je pro mě samozřejmostí, přičemž myšlenka zapojit se do dění hospice přišla spontánně při návštěvách v rámci mé profese. Často máme pocit, že musíme dělat velké věci, ale přitom skutečná pomoc spočívá v maličkostech – v naslouchání, v obyčejném lidském setkávání. Každý člověk, kterého zde potkám, mě učí žít vědoměji a dokáže mě něčím obohatit.
• Pamatujete si na svůj první den v roli dobrovolnice?
  Ano. Měla jsem respekt, spoustu otázek i obavy. Přemýšlela jsem, jestli budu umět říci správná slova a dobře zareagovat. Na prvního klienta nikdy nezapomenu, protože mě naučil, že ta nejdůležitější slova často nezazní. Přestože jsem velmi energický a spontánní člověk, poznala jsem, že největší útěchou je ticho, ve kterém člověk ví, že není sám.
• Které aktivity vás naplňují a proč?
  Nejraději trávím čas u lůžka pacientů. Každé setkání je jiné a každé mě učí něco nového. Snažím se být v dané chvíli přítomná a právě tam nacházím ty nejhezčí chvíle lidské blízkosti.
  Velkou radost mi také přináší hra na varhany při mších. Hudba pro mě otevírá srdce tak, jak to slova nedokážou. Někdy vidím, jak pacientům hudba rozzáří oči nebo se jim na tváři objeví úsměv, přestože se blíží jejich odchod. V takových chvílích si uvědomuji, že radost může být přítomna i tam, kde je nemoc.
• Co je na dobrovolnictví nejtěžší? Dostala jste se někdy do bodu, kdy jste s tím chtěla skončit?
  Pro mě je nejtěžší naučit se pracovat s vlastní energií a najít zdravou hranici mezi tím, co mohu druhým dát, a tím, co potřebuji zachovat sama pro sebe. A také, hlavně u mladších pacientů, mít otevřené srdce, ale nenést si domů to, co je životní cestou druhého člověka. Mohu jej jen doprovázet.
  Je to cesta, na které se stále učím, a zatím jsem si nikdy nepohrávala s myšlenkou s dobrovolnictvím skončit.
  Pokud bych se ocitla v nesnázích, je zde možné sdílet vše s hospicovým psychologem.
• Změnilo vás nějak to, co děláte?
  Určitě ano. Snažím se méně posuzovat a více naslouchat. Byť jsem věřící, dobrovolnictví v hospici mi připomíná, že smrt není opakem života, ale jeho součástí. Štěstí není třeba hledat někde v budoucnosti či minulosti. Je tady, teď, v tom, co momentálně prožívám.
• Chtěla byste prozradit něco ze soukromého života?
  Moje rodina, hudba, sport a příroda jsou moje celoživotní lásky. Hraji na klavír a klasická hudba mě provází celý život. Při hraní se mi svět na chvíli zastaví. Ráda jezdím na kole, hraji raketové sporty, věnuji se józe a čtu knihy. Miluji přírodu, protože právě tam nejlépe vnímám krásu „obyčejných“ věcí.
• Co byste řekla lidem, kteří o dobrovolnictví přemýšlí, ale zatím váhají?
  Nebojte se. Není třeba být výjimečný. Stačí přijít s otevřeným srdcem. Dobrovolnictví není o tom zachraňovat svět. Je o tom být plně přítomný jednomu člověku i lidem kolem. A možná právě tehdy zjistíte, že nejvíce se nezměnil jejich život, ale ten váš.
  Ráda bych ukončila tento rozhovor citací, kterou měl velmi rád můj oblíbený autor Anthony de Mello: „Tam, kde je láska, se věci nedělají z povinnosti, ale z radosti.“

Chcete se také stát dobrovolníkem? Více informací najdete zde.