25. listopadu 2019
Aktuálně
Nedávno jsme oslavili 30 let svobody. Mnozí se zúčastnili různých shromáždění, akcí, většina z nás se nějakým, sobě blízkým způsobem, snažila projevit vděčnost a radost z toho, že žijeme v naší zemi, kde vládne mír a svoboda. Ti starší pamatují ještě živě, že tomu velmi často tak nebylo. Měli však naději, že bude lépe....
Nedávno jsme oslavili 30 let svobody. Mnozí se zúčastnili různých shromáždění, akcí, většina z nás se nějakým, sobě blízkým způsobem, snažila projevit vděčnost a radost z toho, že žijeme v naší zemi, kde vládne mír a svoboda. Ti starší pamatují ještě živě, že tomu velmi často tak nebylo. Měli však naději, že bude lépe....
Co je to vlastně svoboda? Někdo si to vykládá jako možnost dělat si, co chci a jak chci, někdo to chápe jako neexistenci donucení k čemukoliv, možnosti svobodné volby atp. Jsme ale svobodní? Cítíme se svobodní, když k tomu máme vnější podmínky?
Pracuji v hospici, v místě, kde se lidé setkávají sami se sebou, se slabostí svého těla a konečností svého života tady na zemi. Ten čas na konci života je prostor, ve kterém mají mnoho práce, i když to tak navenek nevypadá: smířit se se svým životem, litovat toho, co bylo špatně a poprosit o odpuštění, přijmout sebe a všechno co se stalo, smířit se s lidmi kolem sebe, uzavřít, rozloučit se a otevřít se tomu, co přijde – tedy dospět k vnitřní svobodě. Je to intenzivní práce duše každého člověka před završením své lidské existence, i když z pohledu zvenku ten nemocný „jen“ leží a nereaguje na vnější podněty. Pokud bychom tuto fázi zvenku násilně přetrhli, zabráníme tím tomu člověku dozrát k vnitřnímu osvobození a otevření se naději na to, co bude dál.
Možná si mnozí lidé konec života představují jako temnotu, nicotu, prázdnotu. Tam, kde není naděje, se rozkládá temnota. Naděje je ale svící, která dokáže rozsvítit i všechny další, třeba dohasínající svíce našich srdcí: víru, lásku a pokoj. Pak i odchod z tohoto světa je posvátným tajemstvím plným naděje, jak to zažívám při doprovázení těchto lidí.
![2019-12-02 16_10_34-advent na web [jen pro čtení] [režim kompatibility] - Word](/res/archive/001/000208_05_004455.png?seek=1575299491 "2019-12-02 16_10_34-advent na web [jen pro čtení] [režim kompatibility] - Word")
Začíná advent. Pro mnohé z nás období předvánočního shonu, nakupování, adventních trhů a koncertů, chystání, uklízení, pečení..... Pro některé i období nostalgie a smutku, zvláště pokud třeba ztratili někoho blízkého nebo jsou osamoceni.
Advent je z latinského slova „adventus“, které znamená příchod.
Pro křesťany je toto období očekáváním příchodu Ježíše Krista, Toho, jehož narození slavíme o Vánocích. Toho, který přišel před více než dvěma tisíci lety mezi nás jako malé děťátko, aby s námi sdílel náš život a pomohl nám vrátit se zpátky domů. Z velké lásky ke každému člověku přišel, aby každému z nás nabídl : „Zvu Tě do plnosti lásky, mám Tě rád a myslím na Tebe, počítám s Tebou. Chceš?“ Tiše stojí u dveří srdce každého z nás a čeká, jestli otevřeme. Klíč ale máme my uvnitř, je to na nás.
Advent je čas naděje. Když se zkusíme alespoň na chvíli ztišit a nechat se oslovit skutečnou Láskou, uvěřit, že je, můžeme pocítit to, po čem v hloubi srdce všichni podvědomě toužíme – vnitřní pokoj, svobodu, radost, lásku - záblesk toho, co nazýváme Božím královstvím.
Zdá se vám to nemožné? Tak to zkuste!
Ing. Bc. Dagmar Sližová
pastorační asistentka Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě, duchovní péče
